Podívej se mi do očí
a uvidíš v nich sebe,
každý svůj pohyb, každý svůj krok
a z bolehlavu nebe.

Vzdávám se pod tím pohledem
tvým dlaním a rozpadám se v nich,
jsi šepot zpoza větru,
jsi jeho tichý smích.

Jednou mi řekneš,
že musíš už jít
a autobus stojí bez pardonu,
budu hltat tvé kroky na silnicích...
Až tě pak najdu,
řeknu jen: Miluji tě...
A pojedeme domů...