Autobusem nocí jedu
Světla se mi derou okem
Svoji mysl k dálkám vedu
Jedu městem jenom krokem

Když se mysl šerem žene
Když má rozum jiný řád
Když se světlo se tmou pere
Tak jak to mám děsně rád

Potom se mi v hlavě honí
To, co v ní je zapsáno
Lesní cesty, cesty polní
Od večera po ráno

Rudou září keře planou,
Oheň svojí mocí vládne
Z větví stínů vítr stranou
Svojí hrou nás dějem vtáhne

Tichem noci znějí hlasy
Nad ohništěm, které doutná
Copak nesou vzduchem asi?
Atmosféru, která doufá

Houstne tma a zvuk rtů dozní
Spánek už se k slovu hlásí
Dusot zvěře nocí pozdní
Jako vichr svíčky zháší

V temnotách se zvuky lesa
O spacáku stěny tlumí
Vzduchem chladným vlny nesa
Spánek můj ukončit umí

V polospánku, nocí temnou
Zrak upírám v stromů tvary
Fantazie kreslí se mnou
Vlků mordy, kančí tlamy

Za úsvitu hejna ptáků
Přelétají pod oblaky
Zpěvem jasným ze zobáků
Vzbudí tebe a mě taky

K ránu rosa padá shora
Trávu, les i keře smáčí
Tahle scéna se pak znova
Jak bumerang k tobě vrací

Slunce celou mocí svojí
S energií, kterou vlastní
Mysli lidí k sobě pojí
Působí by byli šťastní

Temným hvozdům řeč promění
V radostný křik borovic
Paprsky je zlatem zdobí
I šperky ze svých šperkovnic

Zase stín se s nocí snoubí
Projeli jsme přes zelenou
A já někde uvnitř v hloubi
Opouštím svou dovolenou