Zůstaň tu se mnou u jednoho stolu,
na bílý ubrus dáme porcelán
a zastavíme čas ručičkou hodin,
teď, tady, bezvládně rychlý tep...
Vlak ujíždí a ráje placatějí
jak obrázky, jak olivový štěp...
Teď, tady, jen smutek od jezera
černého od dehtu riviér a vil.

Zůstaň tu se mnou u jednoho stolu,
ten bílý ubrus z jemných římských tóg,
a neztrácej čas přetáčením hodin,
teď, tady, chybí pár z páru rukavic...
Děti jsou pouhé chmýří na kohoutku,
krev jednou život, podruhé je nic...
Teď, tady, má tvář za skelným tichem,
jen vrásky vody ryjí vrásky chvil.

Zůstaň tu se mnou u jednoho stolu
pros bílé vrány, ať peří odhodí,
už není dnů, těch utýraných hodin,
teď, tady, svět bude jaký byl...