Jednou snad před tvými dveřmi
rozechvěje se mi zem,
a prsty budou hladit
kamení plné smůly.
Jednou snad před tvými dveřmi,
od prahu blýskne bílý lem
a slova budou sladit
tisícáté kvůli.
Ten pianista,
co dal ti jednou k svátku
pobřežní slzy na památku...
Jednou snad před tvými dveřmi
dozvím se, kdo vlastně jsem.