Chybí mi pevnost tvých slov v dlaních ukrytých
připomínající skály v Adršpachu,
pokryté sněhem životní moudrosti.

Pohladil jsi mě…

U tvých nohou nasbíral jsem džbery tvých sil
odolávající hloupým posměškům,
které jsi mi vždy trpělivě vyvracel
u sešitů s úkoly.

Objal jsi mě…

Z Tvých básní se staly modlitby,
ručně vytesané v náhrobku
nesoucí Tvé jméno,
které vypálil vesmír mezi hvězdy
nebeské klenby Vysočiny

Odešel jsi…

A já se k Tobě vždy rád vracel
Skrze průduchy v hřbitovní zdi koželské.