Nezvládám nedělní dopoledne.

Nevěřím, že je to vůbec možný.

Nedělní dopoledne je posraná přípravka na stáří.

Cyklus už je skoro uzavřenej,
ale ještě pořád ho zbývá příliš na to,
aby ho bylo možný ignorovat.

Knížka, sex, jídlo, spánek.
Ať udělám cokoliv,
cítím se vinej mrháním času.

Příliš brzo na konec
a pozdě na novej začátek.

Je mi třicet, takže mám dalších třicet let.

Pak to bude naostro
a já nemám páru co s tím.

Píšu tahle slova
a
popravdě?

Není mi ani o trochu líp...