Skleněnou pastí času,
výminkem, vzpomínkou,
hranicí netečnosti,
nebo jen záminkou.

Jsou někde bílé háje,
jsou cesty bez břehů,
pastýři magnólií
a srdce ve střehu.

Jsme samotní pro zítřek
a plní pro věčnost,
skleněnou pastí času...
dotek i netečnost.