Dnes jehlicí jsem se bodl,
přímo do oka slepého.
Jak jsi určitě čtenáři uhodl
nebylo to nic pěkného!

Proč činím takové věci?
Slzu vidět se mi zachtělo.
Tím slepým okem přeci,
aby potěchu ze světa mělo.

Na bolest jsem se zaměřil
jest-li vůbec ještě cítím.
Ale, co stalo se dále bys nevěřil,
jehlici vytáhl jsem i s ním!

Koukám sám proti sobě.
Napůl slepý, rozdvojen.
Pohlcen ve vlastní zlobě
s výsledkem nespokojen!

Tak bodám do druhého oka
vytahuji jej jako to první.
Kdo teď podívá se na cvoka
a řekne, zda slzy se mu po obličeji vlní?