Vida černého jezdce
škaredého mívá koně
za vánic jako těchto
i teď sedlá do boje.

S kápí pevně staženou
by skryla tvář jeho
s čepelí u boku ledovou
cválá sněhy do města mého

již ukrývám měšce
krvavé peníze z daní
vše šlo vždy tak lehce
než obral jsem i jeho paní.

teď sedím u křišťálové koule
shrbený do sebe, hrdě upíjím
přemýšlím,.. může mága meč bolet?
rozhodne ne víc jak jiné, co já vím.