Vzpomínky ... skoro před dvaceti lety...
hloupé, když je vám dvacet pět?
Co může vnímat dítě
a co může zase nevidět?

Skoro před dvaceti lety,
vím, tehdy stmeloval se svět...
a rozděloval, měnil, jak blána rybí kosti...
já byla dítě, co raději se postí
od myšlenek dospělých.

Skoro před dvaceti lety...
já nevěděla, co je historie, hrůzy i mír byly jenom pohádky
o dobru a zlu a velký úsměv na splátky
a teplo klína nadšení,
z kterého jsem pila.

Já nevěděla tehdy, proč jsou všichni šťastní,
ale brala jsem si jejich víru s sebou...
teď myslím, ano i mrtví tehdy byli,
ale změnili se v posly míru,
bílé anděly, co zebou
jsoucností.

Byla jsem dítě, ale jako všichni
nadšením jsem žila
na vlně lázně milénia...
ještě pár obětí, snad, ale dál
věřili jsme v lásku...

Tak kde je teď, když už i motýli vymírají...?