jednou při návratu, toho večera
když svou mysl opět propil
spatřil siluetu v tichu šera
ze které si blázny tropil

teď však ve sněhu ona ležela
stala se terčem všech pohrdání

(duše se mu nad ní snad zželela
podal jí ruku, i když neměl zdání
že zvedá ten svůj stín pokřivený
z toho bláta, kam sám sebou byl uvržený)