Pes, co štěká za vraty
dávno již nekouše
ať sebevětší pařáty
neubížil by mouše.

Třebaže stoupne na zadní
vyšší než já se zdá
hruď mohutná
tlama, zuby...
Pod povrchem dobrá povaha.

Ratlík co okukuje kolem
ten titěrný trpaslík
sotva já zády
rázem boj o kotník.

Pokoj si nedá
skrček z mokré čtvrti
jak může kousne tě
a za vuřt ocasem vrtí.

Tak tihle dva
ve stínu pod lampou
vražedné mají stíny
však ve světle
bývá každý jiný.