, 6. 1. 2010, Povídky
Dneska jsem malovala.
Měla jsem na to chuť, pročistit si hlavu, nemyslet. Úžasná relaxace.
Včera jsem měla nezvykle rozvernou náladu, způsobilo ji očekávání z dneška, které se nakonec ukázalo marným a než se mi mohla rozvinou špatná nálada, co špatná, přímo depresivní, uchýlila jsem se do ateliéru.
Někdy dopoledne mě napadlo dát průchod pocitům s pomocí tužky a bloku.
Jak se o několik málo minut později ukázalo, nebyl to dobrý nápad.
A než dávat pracnou formu něčemu, co na mě téměř zlostně „křičelo“ z bloku, přepracovávat, tvořit, hledat ta správná, vhodná a ještě víc vhodnější slova tak, aby vystihla mou náladu, bylo skutečně rozumnější toho nechat.
Jenže, jak dál?
Na výběr jsem měla ze dvou možností. Buď nedělat nic, nechat se vtáhnout případně být vtažena, pod nátlakem vzpomínek, do lehčí depky, anebo dělat něco, co by znamenalo pravej opak.
Většinou volím druhou možnost, ale už se mi pochopitelně stalo, že převládla první varianta.
Celé tři hodiny jsem měla bez myšlenek, bez vzpomínek, bez neustále se připomínajících různorodých pocitů, které jsou většinou všechny ve znamení počínající paniky.
Žádné otázky, žádné odpovědi.
Nic, jen já, pastely a papír.
A hudba a světlo.
Bylo něco málo po třetí odpoledne, když jsem vzala do ruky mobil a zjistila, že stav je beze změn.
Žádná zmeškaná čísla, stačilo by mi jedno.
Žádná zmeškaná volání, žádné zprávy o případném vzkazu nahraném do hlasové schránky.
Padla na mě neskutečná únava.
Nicméně spánek nepřicházel v úvahu, jenže další činnosti také ne. Venku se začalo stmívat a tak jsem se rozhodla pro méně kvalitní, nicméně osvědčený způsob, otupení televizí.
Vynález jménem DéVéDé, nebo DýVýDý? Co na tom záleží, prostě jsem si pustila Účastníky zájezdu.
A teď?
Nic, je večer, jsem po jídle a nečeká mě nic víc vzrušujícího, než se buď dívat na nějaký televizní kanál, nebo si dopřát jakýkoliv film z bohaté filmotéky.
Otupit se do bezvědomí.
A doufat, doufat, že usnu dřív, než se mi hlavou mihne nějaká vzpomínka, která rozjede sled ostatních a přizve pár otázek bez odpovědí …