Je to věc nelehká,asi je to osudem dáno,
nikdo jiný mne tak neláká jako Ty ...

Když přicházím k Tobě blíž a dělám,že Tě nevidím,
říkám si, jdu kolem té, s níž srdce sdílím.

Ty mě ... ráda máš, avšak mne nemiluješ,
a proto vůbec nevnímáš, že mi tím ubližuješ.

Tvé rty jsou hebké a teplé,
mé srdce zas měkké a skleslé.

A když se Tvých rtů dotknu měkce a sladce,
připadám si ještě k tomu jak v pohádce.

Já Tě lásko miluji a budu Tě milovat,
vím, že taky chybuji a nebudu si nic namlouvat.

Ty máš oči pro jiného, já je mám jen pro Tebe,
Ty vůbec mne samotného,lákáš jak by od sebe.

Neustále na Tebe myslím, zdáš se mi i ve snech,
dokonale se mi představuješ, dokonce i v holých zdech.

Za východu slunce, vzpomínám na naše sblížení,
během dne říkám si trpce, má nejdražší tu se mnou není.

Jsi mapa přede mnou rozložená, vidím na každý tvůj roh,
jsi citově založená a já-zradit Tě, jak bych moh !

Dnes jsi mi řekla,:"miláčku",
nevím co si mám o tom myslet,
říkám si,:"asi mne má tak trošku na háčku",
ale konečně jsem to slovo mohl slyšet.

Trvá to už týdny, ba i měsíce a Ty stále mlčíš,
možná by z nás byla smyslná dvojice a Ty to ... ani nezkusíš.

... netrap mne už prosím dál, snad je to jen mámení,
na všem, co jsem Ti já povídal, se vůbec nic nezmění.