Po kapsách mlýnský kameny,
na ruce vráska ,
slza zmrzlé vločky,
to všechno snad zdá se mi,
že pryč je první moje láska.

Vráska k vrásce, planá slova,
bloudí lesem a hledají den,
který byl,
stejně jako tenkrát, tak i dnes,
tváře stejné,
jenom přec
o pár roků víc.

To, co stalo se, už nevrátí se,
to, co chceme, nestane se.

Krátká chvíle setkání vrátí zpět,
celý můj svět,
když vím,
že cesty zpět
pro mě už není.