Utíkám vždycky když jsem s tebou,
vracím se když odcházíš,
myšlenky a touhy v hlavě zebou,
díky lásce nenávist nacházíš.

Světlo v duši a trapný věty ticha,
zářivá bolest co přebolí,
vzadu jde nenávist ve předu pýcha,
chovat se tak jak někdo dovolí.

Usínáš zmámená prolhanou láskou,
city se topí v laciném snu,
nádherný svět přes oči s páskou,
poslední z prvních ubohejch dnů.

Díváš se kolem a proklínáš stěny,
proč jsou tak prázdný, utikáš pryč,
hlavu máš plnou růžovej pěny,
pouťový srdce, lacinej chtíč.

Šílená bolest, nádherná prázdnota,
miluješ nenávist proklínáš víru,
výsledkem vztahu, zoufalá samota,
vůbec nic nechápeš, v srdci máš díru.