Hbité prstíky
skládaly
tvořily
Bílé záhyby se pomalu
množily až
vdechly život
růži.

Z obalu od
máslových sušenek.
Tak dnes voní
květina.

Zářící,
ač falešná,
modrými vlasy sepjatá.

Básnící o ní básní.
Lidé doufají
Dětem vyprávějí
pohádky.
O Anděli,
co růži vdechl
prázdnotu života.

A já...
Ji kdysi
cítila.

Dokonalý květ
není

A já...
Ho kdysi
viděla.

Tenkrát.
Jednoho deštivého
rána
celá prachem pokrytá.
Když slunce zasvítilo
do oken
vstávala jsem
opilá.