Životem tiše jdou a příliš nemluví
Na všechno mají plaché úsměvy
Snad lásku poznali, kdopak ví
Snad cítí ještě její záchvěvy.

Teď prochází se v kapkách deště
A možná jenom lehká vůně ve vzduchu
Zbyla tu po té jejich lásce ještě
Snad je jim smutno na duchu.

Podzim jim patří a z jara mají strach
Jsou jako listy zachycené ve větru
Už nedotýká se jich sláva ani krach
Jen tiše bije srdce zachumlané ve svetru.

A něco bolesti si v očích nosí
Pro modré oči snad, pro kaštanové vlasy
Pro které kdysi šli by sněhem bosí
Pro které žít či zemřít chtěli asi.