Řekni, že jsi můj domov,
já vím, co mě čeká,
a proto mám strach jako dítě,
co opustilo postýlku.
Zas cítím soucit toho dítěte,
když vidí umírat ptáčka.
Zas prodělám radost toho dítěte,
když si prvně zazpívá,
jako nemoc...
Už stanovili diagnózu,
anamnéza zřejmá.

Řekni, že jsi má láska,
a líbej konečky mých prstů.
Všude je mír po boji
a ticho po mlčení,
teď už se může mluvit nahlas.
Někteří se zastaví u regálu s kondomy
a pomyslí si: proč?
Někteří se nezastaví nikdy
a pozvou na skleničku
žábu nebo ptáčka.

Maminka řekla: nech ptáčka jít.
Dítě poslechne a bude si hrát dál.
Dítě poslechne a vykope mu hrob.