Touha ruku moji vede,
inspiraci předhání,
smysl slova postrádají,
posedlo mne konání.

Na konečnou do snů říše
kufry lásky zabalím,
poslední co chtěl jsi slyšet,
že ti všechno dovolím.

Tak zahoď meč a zahoď dýku,
v zádech cítím ostrý břit,
nezapomeň, že jen v hříchu,
můžeme si klidně snít.