Poeta - moderní literární server


Znechucení

Autor: Janča, 25. 12. 2009, Básně

Básnička co šla z duše, 9.12.2009

Střepiny hnusu o padlou zem rozpadají se
tma neštěstí je pohltí
táži se Boha uvidíme se
nebo naše cesty se rozdvojí

Stačí střet s pokušením a hloupostí
k zahození všeho co jsme si vysnili
cítit bolest praskat do kostí
v srdci chmurné ruptury

Vím že dál to už nejde
možné to není
mám se tě ptát zda se to vůbec změní
nenávist, zmar a zlom

ať už to přestane
víc už nevydržím
nechci a nemůžu

nehodlám se vzdát nehodlám ustoupit
vždyť spolu můžeme čelit
bodavým sršňům
temnotám zla
všemu co si představíš
jen když budeme dva

dva v dobrém i ve zlém
ať se to zdá možné či ne
nebudu čekat, dneska už ne

Miluju tě tak moc
bez tebe umírám
nejsou to jen slova
těma tě proklínám

bez tebe žít nelze
snad ukáže čas
jak střetneme se v plén síle zas

mé srdce churaví
jsem zlomená a zničená
ale nikdy nikdy nepřestanu být tvoje žena

nenecháme zničit všechno
jednou chvilkou plnou můr
chceš-li mě opustit
přeji ti to nejhorší ve společnosti stvůr