Je-li nám přeci dáno se ještě setkat
Možná že na rušné ulici jeden druhého stěží poznáme
Čas jistě stačí nám do tváří vrásky vetkat
Nám dvěma, co se již nyní neznáme.

Snad podíváme se na sebe nevěřícně
A já jako tehdy pocítím stejné zachvění
Vždyť ať už se život chová jak chce nepřejícně
Jsou věci, které ani promarněná léta nezmění.

A povíme si, než slunce zapadne
Kým vším jsme byli, a jak se nám to líbilo
Pak už jen budeme mlčet na konci dlouhého dne
O tom, co mohlo být, o tom, co nebylo.