Když vkrádá se do mysli vánoční nálada,
chtíc nechtíc mě napadá,
či není snad samota duševní závada.
Lehajíc v prázdné loži na záda,
naděje trošičku uvadá.

Pak slova na jazyku váznou,
zlý skřítek ti směje se: „Vždyť duši máš prázdnou“.
Ač tahleta němota v řeči mi brání,
než přijde zas temnota, chci uvěřit ve svítání.

A moje pěst do stolu směle buší,
Nevěřte tomu, že prázdnou mám duši.
Cinky, cink slyšíte zvonky?
Či ne snad tak nastavte uši,
A proveďtě kontrolu zda srdce vám buší,
však nejste-li hluší.

Až zjistíte,že krví se pnou vaše žíly,
a vaše duše zas plné jsou síly.
Nemarněte čas a mějte se rádi,
a zlu nastavte lodí svých zádi.
Nebuďte krávy, kamarádi.

Pohleďte na hvězdy, tak krásně září,
jak o vánocích dětská duše.
Neztraťte rysy svých tváří,
vždyť život když neběží určitě kluše.