Až jednou zestárnu a květy budou vonět tak, jak to nebudu znát,

až seschnu a listí mi připomene můj poslední smích

v listopadovém dešti,

až přestanou se myšlenky v hlavě rvát,

až nedojdu tam a nazpět pěšky,

až zaslzím od větru nebo proto, že spatřím dítě,

až nebude mi srdce šeptat "CHCI TĚ",

až uvidím Tvou první vrásku smrti

bez toho, abych na Tebe pohlédla,

až uvidím jen milence se objímat,

až déšť stane se symbolem mého kašle

až svíce bude zhasínat,

až Bůh kývne a pro mne si pošle

pak stín se bude zachvívat

a pohrozí jak vítr snad

a léky spadnou do mrtvého klína.

Až uvidím sněhy zamrzat...

pak možná teprve

Tě zapomenu milovat.