Ač zem, po níž chodím
Jistě i tvou je zemí
A týmž dává sbohem lodím
To vědomí jen stěží pomůže mi.

Vždyť ty dva naše světy
Jak říkají mi mé sny padlé
Sobě jsou stejně cizí jako květy
Kvetoucí jasně - a ty zvadlé.