Zima černobílá
Vnímám krajinu perleťově bílou
chladem je zalitá matička naše
jen havrani mozaikou černou
k zorané půdě se snáše.
Matičko naše jsi černá a bílá
jak puntíkatý sestřin šat
jako by s ďáblem ulehla víla
tak mohly by společně spát?
Ledovce plují tiše po mořích
kusy se ulamují až lid zavzlyká
prý je to hrozba a slyším smích
nejvyšší hlava, smíchem se zalyká.
Všichni tu umřem!
Tak zachovejte paniku
na Marsu obsadíme akr za akrem
Tak plaťte, ať není moc pomníků.
Prach platí zemi, aby byl zem.