Melancholie sněžných dní


Slunce v barvě pomeranče
sklání se nad obzorem
v zasněžené krajině
stopy zakrývá starostlivý vítr
stopy, domy, auta i holá těla ptáčat.

V těchto dnech
pochmurno je mi.
V koutku oka držím slzu
blýskne se jak diamant,
zatlačím ji, přec neuroním.

Jak smutný je tento čas!
Přece má být veselý?
Říkají to a přejí nám ...
Nemohu za to
Je to melancholie sněžných dní.

Asi již nečekám Ladovské vánoce
Ztratili pro mě léty šmrnc.
Pohodlním a rád sedám za stůl,
tam rád o váncích slýchám,
nerad je však prožívám.