Studený večer za oknem je zima,
v jizbě je aspoň trochu útulně,
před chvílí sem došel domu,
a je mi vážně výborně.
 
Zul sem si boty a hodil je ke zdi,
na kamna sem postavil čaj,
převlík si kabát pohlíd z okna,
a potichu jsem se pro sebe smál.
 
Až ráno zase vyleze slunce,
budu už putovat krajinou,
za svojí láskou vyvolenou,
blíž budu každou hodinou.
 
Už se těším, až ji zase z jara uvidím,
její překrásné vlasy a rozesmátou tvář,
s ní procházím se krajinou a vše si užívám,
a potom večer sledujem západu slunce zář.
 
Už možná další léto se u ní usadím,
neb její otec stár už je a nemá zastání.
zatím však jenom plánuju, co všechno musím udělat,
a co musím stihnout před dalším shledáním.