Láska je jen slovo

Cit plný falše, jedu a zášti
Který nedovolí princeznám zahalit se do rudých pláští
A skrýt se tak před nepřízní odporných stvůr

Smočit své rty v kalichu vína
Vína červeného a trpkého
Plného jedu a smrti

V zatuchlých katakombách plných pesimismu
Popíjím i já
Propíjím své štěstí, slávu i krásu
Nad neblahým osudem hledám snad spásu ?

Nevím, vdechuji dým z ubalené cigarety
S toužebným přáním ukončit pouť
Pouť v nepohodlných botách

A vybírám správné místo
Místo ukryté v opuštění
Bez zbytečných slov
Bez zbytečných slibů
Kde rozervaná srdce si podávají ruce

Najdu jej?
Snad …

Vždyť již nemám jiného cíle
Zvedám své ruce
Zahalené v chuchvalcích stékající krve
Šeptám modlitbu odpuštění

A mé poslední kroky míří k rozbouřenému moři
V jehož hlubinách se toužím potopit
Najít svůj náhrobek
Bez zvadlých růží
V temných hlubinách oceánu
A zapomenout na hvězdy pod nimiž jsme snili

A proto
Na oltář věků
Věnuji naši lásku

Již nezbylo mi nic,
Moje srdce je nejtemnější černá díra
Která vtáhne veškerá utrpení
Proto skláním i já svoji hlavu

Pokorně

Měsíční svit smrtelně studí a proplétá mé vlasy
Vlasy plné popela
A Tobě
Posílám do života plného dekadentní samoty

Něco co potěší tě – klavírní noty
Noty variací, které nám byly tak blízké
Pasáže které jsme tak milovali

Chopina.