Promoklé boty, zimou se třesoucí, v útrpném plášti své nicoty schoulený. Jak prsty milenců vpletený do vášně, cti, touhy, samoty. Opilý nocí tu klesám sám do trávy, mokré a studené. Kapkami rosy se vsakuji do země. Usínám do ticha, vzdor řevu měsíce. Jen utíkej dál zlá noční ulice.