To, co teď cítím, si nedokáže nikdo představit..., tu bolest, tu úzkost a zároveň štěstí..., volnost a radost ze dne, kterým se znovu dostávám do života, už navždycky budu mít strach..., že umřu já nebo Angel nebo kdokoliv..., je to ten strach, co vám říká, buď opatrná, ale vychutnávej každý okamžik..., každou vteřinu, sekundu, protože zítra už tu nemusíte být, ti lidé už tu nemusejí být..., ba co víc..., ten okamžik už se nevrátí..., ne stejný jako si ho prožíváte teď, nebude tak smysluplný, chápavý, opravdový, dokonalý. Nic se neopakuje, a když ano, jen vás to bude víc bolet, trápit a tížit na svědomí, protože si budete říkat..., kdybych se zachoval jinak, bylo by to lepší..., ale nebylo, věřte mi. Všechno se děje z určitého důvodu, za jistým cílem..., za jistou ideou dokonalosti či naprosté šílenosti. I láska je taková..., právě ona je ta titěrná věc, co vás drží pohromadě..., bez ní jste nic. Ani si ji neuvědomujeme, ale každý pociťuje lásku k někomu nebo něčemu..., ale ať už je jakákoliv, vždy bude znamenat víc než náš život.