Co dělat mám a kam mám zase jít?
Vždyť sotva mi dáš chvíli spočinout,
zas další ranou rozrušíš můj klid.
Do dalších peřejí mne zahání tvůj proud.
Jak toužím po šeru, po tichém rozjímání.
Po tónech vetkaných v krajkoví katedrál,
kde prsty přebírají minuty v usebrání
a život jakoby sám sebou uplýval.
Po vůni lilií zlomený stvol tu zbývá.
Jak z vína, čas z nás odlučuje kal.
Hebký tón violy, když podvečerem zpívá
slavíkům v zahradách, aby je přivolal.
Proč zase mne tvá bouře uchvátila?
Jak Achab musím vlnobitím plout
za stínem vlastní duše, jež je sněhobílá
svázána v její sítě poutem pout.