Stále jsem to já

Stále jsem to ja
jen už trochu dospělý,
naskrz životem jak se dá,
ještě však velmi nesmělý.

Dál žiji ve svém vesmíru
snad bývam i občas spokojen,
piji s Mírou i nad míru,
sliby sobě a jiných opojen.

Jsem tady a pozoruji dobu
němý svědek těch dnů minulých,
léta plakal jsem u jiných hrobů,
už nebudu - teď slyšet bude smích.

Stmívá se a v hlavě rozednívá
s hlavou vztyčenou pozoruji zem,
moc se nestává o čem se snívá,
jsem to stále já? Ano jsem.