Jsou malé lásky, tenká mládí,
stokrát sto tisíc, napořád.
Jako dech v dlani, jak smích v dešti
a milióny stejných řad.

Bolest a večer u topení,
báječná léta, křehký sníh,
pak přijde mráz a možná spánek
a možná víra o berlích.

To víš jen ty, já nechci ani,
skrz prsty někdy hledím dál...
Budu chtít jednou, křídla složím
a s nimi i svůj ideál.

Cesta je dlouhá - příliš mrtvých,
cesta je krátká - příliš živých
a svět je jako karneval.