Přišel za mnou.
„Holka,
z tebe básník;
k smíchu.“

Slova napsaná,
hanebná...
Za nocí pálená
Křičí
a zarývají své
drápky
do srdce.
Koho jiného,
než naivního,
mého
tupě básnířského.

Oheň má hlad
a papír shořel
bolelo ho to
míň
než mě.

Tak proč soudit,
hvězdičko,
před tebou se neskloním.

„Milej pane,
berte, nebo palte pryč.
Já, ač hloupá nána,
v tom vidím víc
než Vy.“