Rockovej guláš sní moje ruce,
vždyť na co by mi byly,
a tak mávám v extázi a harmonii,
kde jen končí.

Za mnou jsou šampioni ztracenejch iluzí,
přede mnou volavky s plechem a brčky,
já stojím mezi sama a mlčky,
a přesto rozumím.

Vlna zoufání a chlad jak v řece,
vždyť vzpomínat ještě neumím.