Bosýma nohama pleská o beton
Na pražských chodnících, neon přes neon
modlitba na rtu
zajídá se

Bloumá si prochladlá postava ulicí
se snahou zahřát se, vyhledá pivnici
dlaněma od sebe
žehná stolu

Jak kdyby kázal, požádá číšnici
o kalich piva a přisedne k dvojici
pozdraví uctivě
a skloní hlavu

Naposled navečer, zvali ho na pití
třicátník opilý, chtěl se stát obětí
neměl žel kříž
vydal se na Vítkov

Třikrát se zastavil, vždycky byl obraný
nakonec stanul tam, u mauzolea nahý
theotokópulos plakal
hanbil se

Navždy má stigmata, na duši brázda
v noci ho sebrali, ráno cela prázdná
duch pryč, otec pryč
syn v čudu