Stál tam v závoji šedavých oblak,
ruce spjaté modlíce se k netušeným dálkám,
by přinesly mu krapet útěchy.

Stál tam nehnutě, už pěkných pár let,
jen tiše záviděl všem těm dobrodruhům,
co dobývají svět.

Rámy okenic oprýskaným lakem rachotíce,
strhnuly na sebe veškerou pozornost,
v tu chvíli byl s ním amen.