Svět nad ránem v rozmazaném bdění,
jak ponuré torzo opadaných jív,
se do břidkého smogu rozjasniv
za bzukotu elektrického zvonění,
nesekané louce se spoustou cvrčků,
novodobátoru modré oči rozevřel
a za okny zvuk skimmerů hlučně zněl,
klokotání vody v lesním potůčku.

Barevných světel mihotavé blikotání
správné taktovací frekvence
napřímí zaryté kafí milence
ojíněných verand v polojasu kuropění
nad šířnou aglomerací táhlou Evropou,
polykarbonátový dům k domu těsně nalepen,
kam oko za žitné pole dohlédne na hřeben
v džungli hypermarketů chromovou přírodou.

Levitační bárka v stříbrošedém lesku laku
ranním sluncem omývaná, bělostnými paprsky,
odrazy od kolektoru nenasytné černé desky,
požírače energie do baterie, koalího vaku,
pětirychlostní antigravitační vozidlo,
s řidičem v hebkém mechu pohodově usazeným,
letí nedělním dnem ocelovým stromovím,
jenž se s pralesem tlustých kmenů vyměnilo.

Až zorný úhel pohledu z průhledného kokpitu
na senzorovou myš a její nabíjecí skrýš
pod širými nebesy v háji štíhlých bříz
vyhrabanou pod povrchem problémového porostu
s křemíkovými trny odhalil mraveniště,
bludiště opravdových pohnutek
k pilnému přenášení vajíček
za naprosté tmy bez obrázků dějiště.

Ale básníku, kam letí s krkavcem?
V jinou otázku byl zvědav jsem.
Kam, kam, kam?