Opotřebovaná součástka v korábu,
chtěl bych být ten díl, relé, kabel,
plout širou nicotou
zimou s teplými tečkami na obloze,
v rozporu celsiových stupňů
se kolem své osy otáčet
v bárce, kocábce,
kterou celní úřad před léty odepsal do šrotu
za šramotu razítek a lejster digitálního věku.
Zapomenutý, stříbřitý android kdysi psal:
"Mé klouby z titanu vržou do ticha,
křemíková jednotka počítá hvězdy,
ale k čemu se namáhat?
Věřit, že každá prachová částečka
se vznáší, plachtí hlubinami,
jak ona sama chce.
Věřit dráze prachu,
stanovené na věky, eony vpřed,
nechat se unášet děním časostroje,
ale já nemohu, natož žít
sluncem, paprsky rozkvetlých sedmikrásek.
Soukolí dějin, ozubených kol
do sebe zapadá nemyslitelnou něžností,
tancuje kolem středového kolíku,
hlučné řady příčin a důvodů,
takové by měly být,
proč saténová píseň zní,
pěje logice pro rez,
jsem porouchaný,
nejdu opravit."