Půlnoc klaní se svému osudu,
v objetí levnýho vína ztemnělá opona ukončí představení,
svítaní dělá si ostudu,
svět deziluzí a promarněných šancí mě dovádí k šílenství.

Tančíme ve víru jsoucna mezi střepy starých obelisků,
v zákrytu neskonalých vět čas pohltí i prach zteřelých šedivců,
vyprahlé osudy věrných náčelníků,
hladových samotářů, co rvou tě z bdělosti nenasytných gest.