Matko nezabíjej mi duši,
nejez a nervy mi uši.
Prosim nech mě pít,
abych měl odvahu jít.

Já,tvoje krvavé věno,
vrátil jsem se k tobě ženo.
Tys stvořilas mě.
Tys zníčilas mě.

Spojeni pupeční šnurou,
pokryti tvrdou kurou,
Vyvržen a chycen tebou,
zničen a zkažen sebou.

Byl jsem částí tebe,
nenáviděl jsem sebe.
A to vše kvuli tobě,
smrt dal jsem sobě.

Ted obklopen mořem samoty,
a v hlavě běží mi noty.
Vyhrávající pohřební písně,
rozléhající se jak plísně.