Konvice na kafe
a hrnek bez ucha,
rohlíky od včerejška.
Večer se namaže,
je jako bezduchá,
říkají jí Lesněnka.

Žlutá kůže na tváři,
má nikotinový dech,
pár vlasů na svým polštáři,
co zbyly tu po hostech.

Lesněnko, Lesněnko, máš voňavý jméno,
Lesněnko, Lesněnko, máš pryč už další ráno.
Lesněnko, Lesněnko, proč nechápe tě svět,
Lesněnko, Lesněnko, už se ti krátí dech.

Lesněnko, Lesněnko, zastav se
Lesněnko, podívej na nebe,
na louku, na sebe!
Lesněnko, pamatuj na lásku.
Lesněnko, vzpomeň si na mámu...
Lesněnko!!