Sama, samotinká?
Vdova, tam u okýnka.
Lehká, lehoulinká?
Trpce černá konvalinka.

Květy černých konvalinek,
co rozhazuje z okna snílek.
Stále žijící v domnění,
že snad v slzu se promění.

Jak pěkně krouží,
ten černý snížek.
Ticho ji souží,
a nemá strach z výšek.

Slyší mrtvoly šeptání,
přesto tiší pláč.
Bez zbytečného reptání,
skáče, na betonový plác.

Neb její láska, je silnější než smrt.