Všude je slyšet skučení lidských těl
trpce zkažených smyslů
věty zahlcují nevšímavé významy prázdných slov
všude jen stereotypnost, v interiéru prázdnota
jako bezdomovcovo čekání na Godota
nicota sžírající vědomí uvězněných duší
ty rána životu tak sluší,
noci však již nesmyslnou ohavností buší
jste mrtvoly nebo jen hluší?!
Slepota zastínila vaše tváře
bezostyšné jsou všechny opruzeniny tohoto neupřímně líbivého světa
vzpírat se, jistá smrt, nicota dávno zasáhla mě skrze nahou kůži
už od dětství ležím ve škarpě.