Knoflíky z pampelišek
na zeleném sametu
rozepnul vítr-bazilišek.
Květy jara voní tu.

Mezi nimi v trávě sedí
dvě srdce roztoužená.
Oči jejich jenom lásku vidí,
dlaň v dlani je položená.

Něha i vášeň ostych překonaly,
světlo lásky pod víčky,
nikdy ten zázrak nepoznaly.
Dvě těla si patří navždycky.