Neviditelné částice štěstí,
proplouvají
kolem mě,
zkouším je zachytit do pěstí,
nějak se mi to nevede.

Zkouším to znovu a zas,
snad štěstí najdu někdy.
Z dálky zní tichý hlas.
"Pod tíhou hříchu se zvedni!"

Já svěřila své tajemství
na nejsvatějším místě,
celé svoje neštěstí.
ON pochopí to jistě.

Řekla jsem, že lituji svého hříchu,
ale už tehdy jsem hřešila znovu,
chci svého provinění nést tíhu.
Já v duchu omlouvám se Bohu.