Chtěla bych nejkrásnější verše psát,
všechnu krásu světa do nich dát.
Stromy co kvetou, louky, jasnou oblohu,
mládě srnky, medvídě, to snad nemohu?

Něžnou dívku, šťastný úsměv dítěte,
poupátko růže ...co brzy rozkvete.
Lásku, co hory přenáší,
vodu, která oheň uháší.

Pro Vás lidi, co mám Vás ráda,
pro staroušky i mého kamaráda.
Pro štěstí a radost Vás všech.
"Já to však neumím": zní můj vzdech ...

Kdyby mé srdce umělo mluvit,
to, které nikomu nechce škodit.
Zazněly by verše tak líbezné a milé,
prozářily by všechny smutné chvíle.

Pro Vás lidi...jen pro Vás tady píši,
a jestli jediný z Vás mě aspoň slyší,
spokojena budu, není to liché ...
někdo slyší, moje přání tiché ...