Osamělý básník, na zídce posedává,
chvíle plynou, on sedí stále,
lidé ho nevidí, neslyší, nechtějí,
jen ho míjí, pokračují dále ...


...Kostkovaná čapka, obnošená košile,
hlava plane nápady zamilovaného snílka,
sedí na dláždění, v pozadí s Prahou,
píše dál, prózu, poezii drahou...


...Jen kdyby tušil, že nikdo ho neocenní,
jeho díla zůstanou zapomenuta,
on dál vysedává na dláždění,
doba je nepříznivá, zlá a krutá ...