Venku je tma a já bloudím za tvým stínem
toužebně ho pozoruji, zrak lehce zkalený mám vínem
stín má krok pevný, dohonit jej nemohu
běh můj je vratký a opilou má povahu

Chtěl bych na něj zavolat, ale jazyk se mi plete
tak dále bloudím osaměle po cestě, která kvete
Po cestě, která kvete a voní noční tmou
ve tmě, která kvete, má smutná slova jdou

Tak postůj chvíli světe, prosím čas, aby se zastavil
na cestě, která kvete, do tvé tváře pohlédnout mi dovolil

Abych se mohl zamilovat do tvé sladké tváře
a přestat se již dále ptát, proč se se mnou osud páře